Thanksgiving 2002 – California MotoCruise Vylet

Tak pratele, jsem tu zase …. (po kolikate? Tezko verit, ale uz po 11-cte)

Je neco pred 18:00 a ja stale jeste sedim v praci. Na tom neni nic az tak zajimaveho, mnoho z vas to jiste uz nekolikrat zazilo (asi spis nechtene nez chtene). Zajimavejsi asi je spis to, ze je teprve utery 3.zari 2002 a prave vcera jsem se vratil z dalsiho moto vyletu. Vylet byl celkem zajimavy. Jelikoz jsme tu meli americky svatek prace (Labor Day), tak jsme to vsichni oslavili nicnedelenanim a tedy v pondeli bylo volno. A toho jsem vyuzil a vydal se na vic jak 1500 km dlouhou cestu na sve zlute Honde - castecne po dalnicich a castecne po krasnych klikatych silnickach West Virginie, Ohia a Pennsylvanie.

V nedeli jsme s dalsimi 5 prateli, se kterymi jsem se sesel az na miste, uspesne sjeli divokou reku na gumovem raftu - sice jsem se vsichni parkrat vykoupali, ale kdyz jsem koukal na videozabery ostatnich clunu, tak myslim, ze jsme nedopadli nejhure. Minimalne jsme se tedy neprevratili uplne dnem vzhuru... Mozna to vsechno take bylo tim, ze velitelem clunu jsem byl "Sam Velky Ja" ... :-))))))) Anebo taky ne ... Nicmene o tom jsem az tolik mluvit nechtel, i kdyz i to bylo zajimave. Jelikoz jsem tedy ztravil nekolik pomerne nudnych hodin na dalnici, kde podobne jako pri jizde v aute se toho moc nedeje, tak jsem mel cas zase neco vymyslet. A jednim z mojich vikendovych napadu byl vylet, na ktery vas vsechny prave ted zvu - zatim to ma pracovni nazev "Thanksgiving 2002 California trip".

Inspiraci jsem si castecne vzal z mojeho cervnoveho Coloradskeho vyletu, kde jsem letadlem priletel do Denveru (Colorado), tam si pujcil motorku (2002 Honda VFR800 - novejsi model od moji zlute krasavice) a projezdil mistni cesticky krizem krazem. Ani zdaleka jsem ovsem neprojel vsechny, taky neco musim nechat na ostatni, zejo ... Druha cast inspirace pochazi z vypraveni tech, kteri uz na zapadnim pobrezi byli a ktere je tezko prerusit otazkou pri jejich ocividnem nadseni a povidani o jejich zazitcich. Takze do prace - je treba vymyslet podrobnejsi trasu se zajimavostmi na 4-5 dni, pokusit se nekoho dostatecne zblaznit a prilakat -> podelit se o zazitky a naklady, zajistit nejake ubytovani (aspon ramcove), zarezervovat motocykl (tentokrate uvazuji o velke Honde GoldWing) a take nejake letenky by se asi hodily ...

FWD - vzzzzuuuum a jsme zase o kousek dal v case. Je 20.9.02, patek. Za posledni 3 tydny se mi podarilo udelat maly pokrok pri planovani vyletu, ktery se uskutecni v podstate az za 2 mesice. Nejenze se mi podarilo pojasit/poblaznit kolegu Slavka, ktery je ted asi jeste vic natesen nez ja sam, ale uz jsem i uspecne zakoupil letenky do Los Angeles (on take). Jelikoz cena byla velmi prijatelna pro tak dlouhy let (temer 4 hodiny kazdym smerem), tak jsem dlouho nevahal a zakoupil uz ted. Podle planu (letenek) bych tedy mel odletat z Detroitu ve ctvrtek 28.11.02 okolo poledne (presne 12:10), planovany prilet do Los Angeles je ve 14:01 mistniho casu (3 hodiny casovy posun). Odlet je naplanovan na pondeli 2.12.02 v 22:30 mistniho casu a prilet zpet do Detroitu okolo 5:47 rano ... To uz bude utery a tim padem budu muset napochodovat hned do prace. To bude teda velmi zajimavy den. Doufam, ze se nebude dit nic velkeho ten den, protoze zrejme budu napul spat, to je mi jasne uz ted ... :-)

Dalsi novinkou je motocykl - uz mam objednanou jiz zminovanou Hondu GoldWing (1800 ccm), tak to by snad byt problem nemel. Jeste to ale budu muset overit pozdeji, prece jenom je to jeste stale dost dlouha doba na to, aby se jim to nekde vytratilo ze zaznamu ... Financne je to celkem dost draha sranda, nicmene je to asi stale lepsi nez se tralalakat pres celou Ameriku s privesem a vlastni motorkou ... To by mozna vyslo podstatne draz .... Nemluve o case ztravenem za volantem nekde uprostred kukurice (Iowa, Nebraska) nebo pouste (Nevada, California). A navic, takovy vylet se nepodnika moc casto a tak se to da jednou za cas prezit. Ode dneska tedy zacinam setrit penize, suchy chleba a voda obohati muj jiz tak bohaty jidelnicek obou pokrmu (pizza a polevka z pytliku).

Posledni novinkou je tedy to, ze v to pondeli 2.12.02 si nebudu muset vzit den volna. Jelikoz v pondeli normalne pracuji pouze 4 hodiny, tak si to nadelam nekdy dopredu a budu moci usetrit jeden den dovolene, kterou uz jen tak mimochodem stejne nemam - 15 dni volna na rok je sakramentsky malo.

Ted uz tedy zbyva nejakym zpusobem vyplnit 104.5 hodiny, ktere ztravim na uzemi Californie. Nejake napady uz mam, nicmene s mapou a turistickym pruvodcem v ruce se to bude asi trosku lepe planovat. Jelikoz Los Angeles lezi v jizni casti Californie, kde je temer cely rok prijemne teplo, je docela dost mozne, ze budeme i nejakou noc stanovat. To ale jeste bude treba domyslet do detailu, jelikoz tahat se se stanem do letadla neni moc prijemna zalezitost. Pro dnesek tedy koncim, v Michiganu prave konci leto a zacina podzim (po nadchazejim vikendu), ktery se zda byt stale jeste dostatecne slunecny na treningove moto-vyjizdky po okoli.

FWD - vzzzzuuuum a ..... Je 12.11.2002, utery ... Vcera vecer jsem tedy posedel s mojim spolucestovatelem Slavkem nad mapou a ruznymi pruvodci a nacrtli jsme prvni plan trasy. Jelikoz Slavek bude v Californii o nekolik dni drive, tak jsem mu "naordinoval" (natolik mi duveruje) nekolik zajimavych mist, kam je treba se podivat. Jelikoz vetsinu z nich jsem uz videl (a psal o nich v minulosti), tak jsme mu mohl nektera mista i osobne doporucit - Sequoia National Park, Death Valley NP, Las Vegas, Grand Canyon NP. Taktez jsme se shodli na tom, ze tahat stan je celkem zbytecne, jelikoz mistni motely nevypadaji cenove spatne a tudiz dame prednost bydleni v teple a komfortu. V noci totiz na nekterych mistech Californie (pouste a hory) je uz tou dobou docela kosa - radove okolo nuly ...

Presny detailni plan jeste neni hotov, na tom teprve budu pracovat ted pres vikend, kdy mame jeden den volna navic (patek - oslava Dne Veteranu). Nicmene hruby nacrt je hotov a tim padem uz jsme se obaja zacali celkem svorne tesit. Zatim tedy nic neprozradim, nicmene po navratu mi asi budou chybet slova na presnejsi popis jednotlivych scenerii (aspon tak je slibovano v tech jiz zminovanych pruvodcich).

Pocasi tady v Michiganu se uz zacalo dost podobat tomu spravnemu podzimnimu - tedy v noci zima, pres den oblacno, obcas dest, ale obcas i slunecno. Vsude popadane listi (vzdyt je listopad, tak se neni cemu divit) a podobne. Minuly vikend jsem se jeste povozil na moji zlute princezne, byla sice uz dost zima (okolo 7-8 C), ale pokud se clovek dobre oblece, tak to tolik nevadi. Byl pekny slunecny podzimni den a tak mi to nedalo a byl jsme ji trosku prohnat faldy ... Ale uz to vypada, ze to byla jedna z velmi poslednich projizdek teto sezony. Celkove jsem najezdil nejakych 8000 mil (13000 km), takze je pomalu cas na vymenu pneumatik, svicek, oleje, filtru a podobne. Ale tim vas ted nechci zatezovat, ted je cas se v myslich premistit do sluncem prohrate Californie, kde presne za 16 dni pristanu a cele slibovane dobrodruzstvi zacne doopravdy. Do te doby se budu snazit to tu vydrzet bez ujmy na zdravi a mysli ...

************************************

A uz je po vsem, dnes je 12.12.2002 a to znamena ze uz jsem neco pres 10 dni doma z vyletu. Prvni tyden jsem se vzpamatovaval z toho vseho, hlavne tedy dohanel v praci po vecerech to, co jsem zameskal v pondeli (to jsem si nakonec i nadelaval, tak se neni cemu divit). Ale i z nedostatku spanku v prubehu zpatecniho letu (pouhe 4 hodiny v letadle), ze zmeny klimatu a tak nejak vubec. Pres vikend jsem se k nicemu nemel a tak to na me prislo az ted, v prubehu dalsiho tydne. No ale abych tedy neobchazel okolo horke kase, takto se to vsechno udalo ....

Den 0 - Streda 27.11.2002

Posledni pracovni den (v tomto tydnu) jsme zvladnul celkem dobre, nestihl jsem sice vsechno, co jsem chtel, ale i pobalit se je treba. A tak vecer davam do tasek vsechno mozne, co si myslim, ze se bude hodit. Nakonec jsem vetsinu veci i pouzil, ale prece jenom kratasy a plavky jsem z tasky ani nevytahl ... Coz je na jizni Californii celkem na povazenou ... L

Den 1 - Ctvrtek 28.11.2002

Budik zacina vyzvanet okolo 8:30 rano. Mam trosku casu, tak se chvilku necham od nej premlouvat, ale asi po 10 minutach budik vitezi ... Takze se tedy najist, pobalit posledni detaily (zubni kartacek a tak) a vyckat na Hidekiho (coz je muj Japonsky kamos - vzpominate na cestu do Las Vegas a okoli pred 3 lety? Pripadne Hawaii 1999/2000?), ktery se obetoval a v tento svatecni den me odvezl na letiste. Letistni kontrola probehla bez problemu a za 20 minut jsem byl vybaven. Mam tedy nejakou hodinu a pul do odletu (12:10 PM). Ke slovu tedy prichazi casopis, ktery jsem doma nemel cas precist. Taky nejaky e-mail z mobilu (to je desne prijemna zalezitost takto komunikovat se svetem) a 90 minut uteklo jako voda ...

Samotny let na zapadni pobrezi, presneji tedy do Los Angeles probehl opet bez vyraznych problemu. Mel jsem v planu nafotit par obrazku, pokud by byla dobra viditelnost. Ale asi po 20 minutach ve vzduchu (resp. po svacine) jsem spokojene zalomil a probudil se nekde nad Coloradem (asi po 2 hodinach z celkem 4 hodinoveho letu). Po rovinatem Michiganu, Illinois a Iowe, hornate a snehem pokryte Colorado je naprosta zmena. A tak uz jsem po zbytek cesty neodlepil nos od okenka (peclive vybrane sedadlo na prave strane temer uplne vzadu). Tam dole 10 km pod nami se krajina celkem rychle menila, jak jsme se premistovali pres Colorado, Arizonu, Nevadu (nafotil jsem i obrazky Hoover Dam (prehrady), kde jsem prave pred 3 lety byl s Hidekim na vylete) az nakonec prilet do Californie. Moji fotodokumentaci jsem tedy zahajil uz v letadle ...

Na letiste do Los Angeles jsme prileteli asi o 30 minut drive a tak Slavka, ktery me mel vyzvednout na letisti, jsem mojim telefonatem zastihl jeste na plazi, kde se (udajne) prohanel na koleckovych bruslich a okoukaval pekny holky. Tam se jeste dalo i koupat, pozdeji vic na severu uz to tak prijemne teple nebylo ... No nic, Slavek se dovalil asi za 30 minut, nasli jsme se diky prenosnemu vynalezu

pana Bell-a (v modernejsi forme) a vyrazili na prohlidku Los Angeles. Uz jsem videl nekolik americkych mest, ale Los Angeles je asi zdaleka nejvetsi blazinec, co jsem kdy videl. A to byl svatecni den a relativni klid. Tolik dalnic a ruznych velkych silnic a hlavne neuveritelny provoz, stovky aut a motorek a vseho, co ma 4 a vic kol ...

Nas prvni cil byla cast Hollywood, Beverly Hills a okoli (zrejme asi nejznamejsi cast Los Angeles-ke aglomerace). Podle mapy to bylo jenom kousek, ve skutecnosti nam to chvilku trvalo. Nicmene jsme to nasli a tak jsme dokonce objevili i jeden necekany turisticky cil - Dante's peak (Danteho vrch). Tam jsme se vydali pesmo az na vrchol, odkud byl opravdu pekny vyhled do okoli. Pri dobre viditelnosti je toho videt fakt dost - ocean, hory, rovina, mesto, smog, dalnice, letadla, vrtulniky (dokonce niz, nez jsme byli my), spousta lidi ...

Cesta na Dante’s Peak – na vrcholek jeste daleko (proto ten usmev na tvari)

Po setmeni jsme se vydali do Hollywoodu, ktery vcelku neni az tak veliky a dokonce ani az tak zajimavy. Ale jmeno je vehlasne diky filmovemu prumyslu (to jsem vam ted asi rekl desnou novinku, coz?). Take jsme nasli tu slavnou Hollywood Boulevard ulici, kde jsou na chodniku zlate hvezdy

se jmeny hvezd filmoveho, televizniho, ale i rozhlasoveho a divadelniho "platna" ... Taktez divadlo, kde se kazdorocne predavaji male (asi 25 cm vysoke) sosky Oscaru jsme nasli (take na te ulici). A nakonec i slavnou dlazbu s otisky rukou, nohou, pesti, bot, pistoli a dalsich vyznamnych artefaktu hvezd Hollywood-skeho nebe ...

Po nafoceni nezbytne dokumentace jsme se tedy najedli (Californie je o 3 hodiny posunuta oproti Michiganu, takze okolo 9-te vecer mistniho casu jsem uz mel opravdu hlad) a vydali na jih mesta, presneji na Long Beach. Tam je totiz jiz nekolik let nastalo zakotvena dalsi hvezda, tentokrate namorniho nebe - Queen Mary. Tato slavna lod z doby 2.svetove valky ted uz jenom pripomina minulost, kdy osobni namorni doprava byla v rozkvetu. V soucasne dobe slouzi jako atrakce pro turisty, kteri se zde mohou i ubytovat (slouzi tez jako hotel). Po leve strane pride jeste kotvi ruska ponorka z doby studene valky. Jak se tam dostala a jaka je jeji historie, to jsem zatim nedokazal zjistit.

Majestatni Queen Mary (Long Beach)

Takze to by asi bylo vse vyznamne, co se odehralo prvni den moji cesty za dobrodruzstvim. Celkem spokojene jsem vecer usinal v posteli s tim, ze rano budu vstavat az okolo 11-te Michiganskeho casu (tedy okolo 8 lokalniho). Pujcovna motorek otvira v 9:00 a tak je tam treba byt co nejdriv.

Dobrou noc.

Denni statistika:

Moto mile/km: 0 mil / 0 km
Teplota: Detroit -1 C
Los Angeles +25 C

Den 2 - Patek 29.11.2002

"Vstavat a Cvicit!!!"

"Ale proooc?"

"Protoze je rano ...! "

"Jeenze ja mam jeste NOC!"

Tak nejak probihalo dnesni (a v podstate kazde dalsi) rano ... No, co se da delat, vyrazit je treba a motorka vola. A to tak silne, ze jsme to na tu 9-tou opravdu stihli. Vsechno probehlo bez problemu, dokonce jsem si mohl vybrat barvu - cerna, oranzova a zluta. Volba byla tedy jasna - ZLUTA.

Po vyrizeni formalit a rychlem snidano-obede jsme vyrazili na sever, do St.Gabriel Mountains (Hory Svateho Gabriela). Slavek me stihal v jeho Escortu a ja mel usmev jako vesely cyklista - od ucha k uchu. Byl to fakt fantasticky pocit, zase byt volny jako ptak, vzduch ofukuje pod prilbou a venku je prijemne teplo (okolo 20 C). Po nekolika milich zastavujeme, ja tankuji, Slavek se prevleka do teplejsiho (v kratasech by mu byla asi zima) a vyrazime spolecne na motorce do hor. Japonsky stroj je tak tezky a vykonny, ze nejakych 75 kg na zadnim sedadle neni opravdu ani citit. Spolecne se valime klikatou cestickou do stoupani, kde nas ceka hnedle nekolik mensich prekvapeni.

… v horach St. Gabriel

Prvnim z nich je to, ze se zacina pomerne rychle ochlazovat, v nekterych mistech bylo i okolo 5 C a mrholilo. Jelikoz jsme vsak byli dobre vybaveni, v zadnem pripade nas to neprekvapilo. Slavek sice trosku mrmlal, ze mu je zima, ale vydrzel a tak bylo dobre. Dalsim prekvapenim byl snih na upati nejvyssich kopcu. Na jednom miste jsme dokonce nasli zasnezenou sjezdovku a stovky lidi na lyzich a snowboardech. Tak jsme se rychle vyfotili a palili dal, jelikoz nas cekalo pomerne dost mil a casu bylo sakramentsky malo. Navic se okolo 5-te odpoledne zacalo rychle stmivat, takze opravdu nebylo duvodu moc otalet.

Postupne jsme tedy projeli nejvyssi mista toho pohori (asi 2500 – 2800 m.n.m) a pote se opet presunuli na rovinu okolo. Tam bylo zase prijemne teplo. Na zaver nas cekal jeste prejezd pres jeden prusmyk, ale jelikoz jsme minuli ten spravny vyjezd, tak se to cele trosku protahlo. Tim padem jsme uz prejizdeli pres kopec po tme. To by jeste nebylo tak hrozne, ale dest a zima na klidu nepridavalo. Nicmene jsme to zvladli v pohode. Slavek sedel vzadu jako pasa a byl spokojeny turista. Ja jsem byl taky celkem spokojeny, ale i tak jsem nemel na vode ten nejjistejsi pocit - prece jenom neco malo pres 400 kg moto-hmoty a k tomu dalsich asi 200 kg zive hmoty ...

No nic, k autu jsme dojeli v poradku, do zarezervovaneho motelu to uz taky bylo relativne na skok (asi 1.5 hodiny za riditky). Vsechno dobre dopadlo, prvni den jezdeni byl za nami a ja byl spokojeny, ze to tak vsechno dobre klape. Zadne vyrazne prekvapeni nebo podobne ...

Denni statistika:

Moto mile/km: 236 mil / 378 km
Teplota: Los Angeles +20 C
v prubehu dne mezi 7-16 C
Motel vecer +12 C

Den 3 - Sobota 30.11.2002

Ranni vstavani bylo opet boj s casem a budikem, nicmene se jiz nechci opakovat. Proste okolo 9:30 rano jsem byl uz pripraven se zakousnout do dalsich nekolik set mil podel pobrezi. Tam ale bylo treba se nejdrive dostat. Takze male bloudeni, nekolikere preptani se na spravnou cestu, ale nakonec jsme to nasli a po prejeti hor v okoli Santa Monicy se na obzoru vylouplo neco desne velkeho a hlavne leskleho - Pacifik. Slunicko svitilo stale jeste z vychodni strany a tak foceni proti svetlu nebylo zrovna nejjednodussi. Nicmene i to jsem zvladl. Opet jsme Slavka nalozil a asi hodinku jsme brazdili mistni klikate silnicky. Jenomze neuprosny cas nas stale tlacil kupredu, cekal nas prejezd na sever, na silnici s ciselnym oznacenim 1 - tedy Pacific Coast Highway 1. To byl hlavni smysl (nebo taky cil) celeho tohoto vyletu. Nebylo tedy treba moc vahat. Na moje nemile prekvapeni - nejak jsem spatne odhadl celkovou vzdalenost - jsem se sekl asi o 2 hodiny. Coz normalne neni az takova hruza, ale v tomto pripade, kdy se stmiva velmi rychle to bylo docela vyznamne seknuti se. No nic, vsak uvidime co neuvidime .... Tesne pred 6-tou vecer jsem tedy dorazil na tu vysnenou silnici cislo 1. A to vcas, protoze slunicko se akorat ukladalo ke spanku. Tak jsem si ho na te ceste trosku vyfotil. Fotky se celkem vyvedly, co rikate?

Dobrou noc, Slunicko. Na videnou zitra …

Potom uz tedy za uplne tmy jsem se vydal na sever. Cestou jsem se jeste stavil na Hearst Castle (hrad pana Hearst-a), kde jsem si vyzvedl listek na druhy den, zkouknul co a jak a opet do sedla. Cekalo me asi 120 km klasicke silnicky, kde bylo desne moc zatacek a prekvapeni. Nicmene provoz byl velmi slaby a tak to bylo i prijemne. Predni halogen Hondy se zakusoval do tmy celkem statecne a tim padem viditelnost byla solidni. Nekolikrat jsem i zastavil, jenze kdyz jsem vypnul motor a svetlo, tak jsem nevidel vubec nic (tma jako v ranci) a slysel jenom velmi blizke huceni more a buraceni vln tristicich se o skaly nekde pode mnou. To jsem jeste nevedel, co tam dole vlastne je (druhy den rano jsem zjistil). Byl to takovy zvlastni pocit osameni, uprostred bohem zapomenuteho kraje. V nekterych mistech ani nefungoval signal na telefon ani na radio (asi jsem to nezminoval, ale ta motorka mela i AM/FM radio, ktere bylo slysitelne do asi 100 km/hod rychlosti). No nic, Slavek uhanel nekde prede mnou s tim, ze se sejdeme v motelu. A tak se take stalo, okolo 22:30 vecer jsme se uspesne nasli, sli se najist a spokojene spat.

Denni statistika:

Moto mile/km: 402 mil / 643 km
Teplota: Motel rano +20 C
v prubehu dne mezi 15 - 25 C
Motel vecer +13 C

Den 4 - Nedele 1.12.2002

Dnesniho rana se nase cesty se Slavkem trosku rozdelily, on se vydal na sever zkouknout San Francisco, ja se vydal po stejne ceste jako vcera zpet na jih (prespavali jsme v okoli Monterey). Tentokrate jsem vyrazil pomerne brzo, uz v 8:30 jsem se prohanel po mistnich silnicich. Jeste rano jsem se chtel zajet podivat na jednu mistni atrakci, ale jelikoz motocykly nemaji na prijezdovou komunikaci pristup, tak jsem to zabalil a jel dal. Taky se mi zadarilo sikovne ztratit slunecni bryle, coz bylo docela dost podstatne, jelikoz jsem pomerne dost velkou cast dne jel proti slunci. Ale nedalo se nic delat, bryle byly pryc. Tak jsem to valil dal na jih, stavil jsem se v jednom malem, ale velmi utulnem lokale na snidani. Tam jsem se dal do reci s mistnimi, ze kterych nakonec vypadlo, ze jsou taktez z Michiganu a ze v Californii travi svuj duchod ... Hmmm, tak to bych si taky nechal libit ... :-) Jelikoz tam byli na motorce, tak mi dali par rad co a jak a ja se vydal opet na cestu. Za chvilku se prede mnou otevrela krajina - more na prave strane, uzka nitka cerneho asfaltu prede mnou a louky a posleze skaly nalevo ... V nekterych mistech uchvatne (a prave tady ztracim slova na popis). Postupne jsem tedy koukal pred sebe, vedle sebe, za sebe (zrcatko), aby mi nic neuslo. Obcas jsem i zastavil a vyfotil nekolik zaberu.

Modre more, sedocerna silnice, hnedozelene hory – to je Pacific Coast Highway 1

Ale ani dneska jsem se nemohl moc zdrzovat - listek do hradu byl na 13:20 a to bylo dost na knop. Nakonec jsem to stihl akorat, okolo 13:05 jsem byl na parkovisti a prevlekal se do civilu. V kazdem pripade jsem si ale tech radove 120 km klikatych silnicek uzil na 100% a pokud budu mit jeste nekdy dostatek stesti, tak bych se rad prijel podivat zase (tentokrate ale s trosku sportovneji ladenou motorkou, jelikoz tato nebyla zrovna nejvhodnejsi na tento typ silnice ...).

Ted nas ceka prohlidka hradu, jehoz stavba zapocala koncem 20-tych let minuleho stoleti a trvala asi 17 let. I presto to cele v podstate neni dokoncene az do dnesnich dni. Je to takova smeska evropske kultury, jelikoz pan stavitel a majitel v jedne osobe byl ucarovan coby maly chlapec pri jeho navsteve Evropy. A tak jako starsi pan si splnil svuj detsky sen a postavil si neco podobneho pro sebe a svoje zname ... Asi nejzajimavejsim prvkem na cele stavbe je jeji poloha a vyhled, ktery je pri krasnem pocasi (jako jsme meli prave i my) primo fantasticky ... Rozlehle prostory, hory a kopce z jedne strany, more a slunce ze strany druhe ... Proste vsechno to mel pan Hearst (novinovy magnat) velmi pekne vysnene ... Pokud by tedy nekdo chtel znat vice detailu, tak prosim tudy je to nejrychlejsi: www.hearstcastle.org

Je libo antickou koupel s vyhledem na hory a more? - Dobovy vyhrivany bazen ve vysce 300 m.n.m

Prohlidka i s doprovodnym programem a kinem skoncila okolo 18:00 vecer a tak nezbyvalo, nez se opet (uz za tmy) vydat na zbyvajicich asi 200 km tmou a poustni krajinou (coz nebylo videt, nybrz citit, jelikoz tam byla dost citelna zima) do dalsiho putovniho mista. Slavek se mezitim ozval ze San Francsica, dorazil udajne v poradku, ale mistni doprava byla i ve svatek (nedele) dost silna a tak tam uvizl v zacpe. Do motelu tedy dorazil asi az okolo 23:30 (ja uz tam byl okolo 20:30).

Denni statistika:

Moto mile/km: 254 mil / 406 km
Teplota: Motel rano +13 C
v prubehu dne mezi 15 - 17 C
Motel vecer +10 C

Den 5 - Pondeli 2.12.2002

Ranni obrad se tentokrate nekonal, nevim cim to bylo, ale tak nejak jsme proste vstali a odjeli. Bez velkych reci, bez velkeho zdrzovani. Mozna, ze uz jsme byli celkove trosku unaveni (Slavek mel v te dobe najeto uz nejakych 4000 km za cely predchozi tyden), navic bylo po ranu opet celkem dost chladno (rekordnich 8 C, mlha). Nedalo se nic delat, opet nas cekalo pomerne dost mil a tak jsme vyrazili. V podstate jsme se uz premistovali zpet do okoli Los Angeles, kde jsem v 16:30 musel vratit motorku do pujcovny. Ale jeste nez se toto melo stat, chteli jsme se podivat do San Bernardino Mountains (hory Svateho Bernardina). Opet jsme se nekolik desitek mil pouze premistovali po dalnici, dokonce i kousek te pouste jsme videli (opravdu, rovina jako stul, nikde nic, jenom nejake keriky, bodlaky a tak). Uz okolo 11-te jsme dorazili na misto urceni, resp. na upati silnicky, ktera nas do tech hor mela zavest. Tak jsme dali male obcerstveni u pumpy, dotankovali zaludek i plechovou nadrz a vydali se na cestu. Cesta byla opet velmi kvalitni, zezacatku pekne siroka a prehledna, pozdeji se vyrazne zuzila, zaklikatila a take zvedla k nebi. A to dokonce az do celkove vysky nejakych 1500 m.n.m. Pri predstave, ze tam dole bylo videt i more (resp. ocean), tak to byl celkem zajimavy moment. Vyhled byl relativne slusny, videli jsme daleko, nicmene konstantni smogovy opar nad Los Angeles celkovy pohled lehce zamlzoval.

Los Angeles jako na dlani …

Takze jsme se pokochali krasami mistnich hor, nadechli se cerstveho a sveziho vzduchu (v nekterych mistech bylo okolo 7 C) a pomalu se vydali na cestu zpet, do pujcovny. To uz probehlo bez vyznamnych udalosti, i presto ze jsem se obaval toho nejhorsiho - dopravni zacpy. Ale dalnice byla stale v pohybu, v nekterych mistech bylo celych 7 pruhu kazdym smerem. Neuveritelne mnozstvi aut se pohybovalo vsemi smery ... Tento zvlastni fenomen mi pomohl si uvedomit, ze Detroit-sky provoz je v podstate sranda zalezitost ... Ale neni se cemu divit, v Los Angeles a okoli zije udajne nejakych 17 milionu lidi ... Nekde to prece videt byt musi ...

Pujcovnu jsme nasli na prvni sup, dokonce jsme se ani se Slavkem nikde neztratili (drzel se me jako kliste) a tak jsem spokojene odevzdal motocykl jeho majitelum, "vyplazl" jsem na ne kreditni kartu, kde budu mit v soucasne dobe asi dost velkou diru (na konte), ale jednoznacne musim prohlasit, ze to cele za to stalo a klidne bych si to i zopakoval. Mam uz i nejake napady, ale to bude asi zase na jine vypraveni ...

Jelikoz jsme meli se Slavkem jeste pomerne dost casu do odletu (me to letelo ve 22:30 a jemu az okolo 23:15), sli jsme tedy na veceri, vratili jeho auto (zeleny Ford Escort) do pujcovny a potom na letisti jsme si sedli a jeste popili nejake pivko. Nasli jsme tam vybornou japonskou jidelnu, kde meli i chlazene "Sapporo". Tak jsme tam lupli par kousku, tak akorat aby jsme v letadle prijemne usnuli. Me se to povedlo jeste pred startem (probudil jsem se temer az v Detroitu), Slavek se probudil dokonce az pri pristavacim drcnuti o zem. To bylo velmi prijemne, jelikoz nas oba cekal dalsi, tentokrate pracovni den, bez spanku v posteli. Ale to uz jsme ve dni 6 - tedy utery ...

Denni statistika:

Moto mile/km: 286 mil / 458 km
Teplota: Motel rano +8 C
v prubehu dne mezi 10 - 20 C
Los Angeles +20 C

Den 6 - Utery 3.12.2002

Tak tedy prelet zpet pres 3 casove zony probehl bez problemu (a pokud nejake byly, tak jsem je tvrde prospal) a tim padem jsem uz v 5:30 rano stal u zavazadloveho pasu, ktery by mi mel vydat moji cestovni tasku. Nastesti se nikdo nikde nespletl a taska dorazila v poradku neposkozena a to vcetne obsahu. Jak jsem byl jiz pred odletem domluveny, muj kamarad Michal byl dostatecne ochotny a prijel me na letiste vyzvednout a odvezt domu. Jake vsak bylo moje prekvapeni, kdyz jsem vystoupil z letistni haly ven a dostal celkem slusnou “facku” mrazivym vzduchem. I presto, ze jsem vedel o tom ze v Detroitu je zima, tech 15 stupnu pod nulou (v Los Angeles bylo 22 nad) me fakt prekvapilo svoji silou. Druhe prekvapeni bylo, ze jsme nemohli otevrit dvere u Michalova Bruna (to je jeho auto – viz vypraveni Velikonocni Smoky Mountains Moto-vylet z roku 2000). Normalne regulerne zamrzly ….

Cesta z letiste domu uz byla v poradku i presto, ze snehova nadilka z predchoziho dne byla opravdu slusna (10-15 cm). Doma jsem se tedy v rychlosti zclovecil (osprchoval, oholil, nasnidal) a pomalu vyrazil do prace. Jelikoz jsem se v letadle vyspal (ale darmo – vlastni postel je vlastni postel), cely den jsem fungoval celkem bez problemu. Dokonce jsem odpoledne stihnul i svatbu mojich pratel, kde bylo moji cti jim byt svedkem …

Nicmene vecer pri ulehani do postylky jsem uz slysel, jak chrapu.

Dobre rano, Detroit. Aneb ranni lecba sokem … L

****************************************************

Na zaver tedy jeste nekolik statistickych udaju (treba to bude nekoho zajimat):

- celkova vzdalenost: 1178 mil / 1885 km
- celkovy cas: 32 hodin
- prumerna rychlost: 36.8 mph / 59 km/hod
- teplota: v rozmezi 7 – 25 C (California)

Technicke udaje motocyklu:

2002 Honda Gold Wing GL1800
Plochy 6-ti valec, 1832 ccm, vykon 118 k
5-ti stupnova prevodovka se zpateckou
Hmotnost – neco malo pres 400 kg (792 Lb)

Tak a timto uz tedy opravdu koncim. Jelikoz je dneska nedele, 26. ledna 2003 znamena to, ze jsem toto cele sepisoval celkove 145 dni (tedy temer 5 mesicu). Vam, kteri jste se dostali pri cteni az sem, uprimne gratuluji k vydrzi a v koutku duse doufam, ze se vam to i libilo. Pokud jste v textu nasli nejake gramaticke, matematicke, logicke ci jine chyby, verte tomu, ze jsem je tam ponechal zamerne pro tu cast ctenarske obce, kterou to bavi je vyhledavat …. U vsech ostatnich spoleham na nadhled a shovivavost (… a co, vzdyt jsem mel vzdycky z cestiny 2-ku … J).

Pokud by nekomu z vas bylo toto poctenicko stale malo, mam pro vas jeden tip na zaver. Muj velmi dobry kamarad Milan (Bratislava) byl takovy dobrak, ze vsechna moje predchozi vypraveni (na ktere si i v tomto textu odvolavam) jsou pristupna i pro vas na jeho webove strance: www.kodnar.sk -> Honzove zazitky z USA (vlevo dole). Casem se tam snad objevi i toto moje zatim posledni dilko.

Preji pekny den a start do Noveho roku 2003.

Honza Hubner